Cestou dál směr Gibraltar jsme navštívili Malagu. Je to zatím asi nejhezčí město, které jsem na cestě viděl. Do města jsme vjížděli krásnou palmovou alejí a navigace nám dál do centra ukazovala trasu směrem na Avenida de Luis Buñuel – byl to španělský filmový režisér, mám ho moc rád a vůbec ho neznám 🙂 Tedy mám moc rád písničku S Luisem od skupiny Marsyas. Když jsem ji kdysi pouštěl Markétě, tak mě jakožto znalec umění vysvětlila, kdo to ten Luis byl. Jsem moc rád, že nás na Malagu naši přátelé Jana a Martin upozornili, a že jsme ji na své cestě nevynechali. Nádherné město, které má blízko centra park a v něm spoustu zelených papoušků. Centrum je dlážděné hladkým kamenem, všude velkorysé budovy. Působilo to na mě dojmem afrického města pod koloniálním vlivem Anglie, Francie a kdo ví ještě čeho všeho dalšího v době někdy před 130 lety. Našli jsme zde i krásné místo na přespání – jen 4 km od centra. V kopcích s výhledem do údolí tu měl sympatický pán stání pro asi 8 kemprů.
Ráno s výhledem z postele do údolí. Čekalo nás posledních pár kilometrů na Gibraltar. Cítím v sobě napětí a nervozitu. Jaké to tam asi bude? Co budu cítit? Jedeme. Najednou se asi 15 km před námi zdvihá ona tajemná hora v dali. Působí opravdu skoro mysticky. Až člověka napadá, kde se tu tak najednou bere? Nedivím se, že odedávna lákala pozornost lidí kolem, a že se o ni sváděl nejeden lítý boj.
Jsme tu – po dlouhé cestě Španělskem najednou vstup na britské území. Ubytovali jsme s v hotelu pod gibraltarskou skálou s výhledem na přístav, Afriku a na oceán. Jsem zvědav pro jaké zrcadlo, pro jaký obraz jsem si sem potřeboval přijet. Jdeme se projít městem a dojdeme až na nejjižnější bod – na Europa point. Stojím tu a jen koukám do dáli. Fučí tu vítr, zažívám cestu, melou se ve mě dojmy. Veliké Středozemní moře tu končí jen malou úžinou. Afrika i výhled na oceán je v mlžném hávu a já jsem zvědav, co nám další dny na tomto nádherném místě přinesou.
